Lupenka příběh o uzdravení

Lupénka – příběh o uzdravení

Petr, můj kamarád z mládí asi v 17 letech zjistil, že má na těle jakousi načervenalou skvrnu, která ho často svědila. V domnění, že to je obyčejná vyrážka rodičům nic neřekl, nechtěl jim přidělávat starosti, sami jich měli dost, protože otec byl vážně nemocný. Blížila se maturita, všichni jsme byli ve stresu a jemu se skvrna rozšiřovala tak, že se přece jen svěřil matce a ta ho hned odvedla k lékaři. Diagnóza zněla: LUPÉNKA.

Pro matku to byla další rána ke starostem, které už měla. Projevy Petrovy nemoci se na čas zmírnily, což mu vlilo nový elán do žil. Jenže pak se to na něj začalo sypat. U maturity neuspěl, za měsíc na to mu zemřel otec a jeho zdravotní problémy propukly naplno. Lupénka se mu rozšířila téměř na celé tělo, bál se na sebe podívat do zrcadla.  Po dvou letech ho opustila dívka, což byla poslední rána.

Jedné noci napsal dopis na rozloučenou, vylezl na zábradlí mostu, chvíli stál a díval se dolů. Najednou zjistil, že leží zpět na chodníku a kdosi ho drží. Neznámý muž neváhal, nevolal na něj, aby ho nevylekal, tiše se přiblížil a strhl ho na zem. Chvíli s ním mluvil, Petr se mu svěřil se svými problémy, doslova se mu vyplakal na rameni. Pak neznámý stopl taxi a mého kamaráda doprovodil do nemocnice.

Za čas se Petr zase postavil na nohy. Maturitu složil další rok, sehnal si práci, potkal Janu, dívku, trpící stejnou nemocí, jen v menším rozsahu. Vzali se, zakrátko se jim narodil syn Pavel. Věděli, že i jeho zřejmě čeká boj s lupenkou a rozhodli se, že mu ho co nejvíc usnadní. Důsledně zaměřili na prevenci. Pěstovali v něm kladný vztah ke sportu, vedli ho k otužování, dosáhli toho, že nezačal kouřit ani holdovat alkoholu. Před několika lety se jim Petrův známý zmínil o tradiční čínské medicíně. Dosud už vyzkoušeli, kromě klasických, hodně alternativních a „zaručených“ léčebných metod, z nichž některé nemoc spíše zhoršily a tak byli docela skeptičtí k něčemu novému. Ale čím více informací o této medicíně získávali, tím silněji v nich uzrávalo rozhodnutí zkusit to a vyhledali lékaře, který se touto léčbou zabývá. Asi po měsíci léčby si Jana začala všímat, že už ji postižené místo tolik nesvědí a neloupe se. Po dalších dvou týdnech Petr zjistil, že se i jemu výrazně ulevilo.

Dnes má Jana jen malý trochu zarudlý flíček, kterého si  nikdo nevšimne. Petr má mírně zarudlá jen některá místa na těle, hladkou kůži, na některých místech po nemoci ani památky.

Pájovi je dnes už téměř 30 a má dvě děti. Nemoc u něj zatím (jak s vděčností říká: díky „sparťanské“ výchově) nepropukla, ale je na ni připraven. Nebojí se, od rodičů má dost informací, jak s ní bojovat, jak vychovávat svoje děti, aby i je tato nemoc postihla co nejméně nebo je zcela minula.

Petr dnes s vděčností vzpomíná svého známého, který mu doporučil tradiční čínskou medicínu, vzpomíná i na neznámého člověka, který ho tenkrát strhl ze zábradlí. Už podnikl několik pokusů, aby ho našel a osobně mu poděkoval, pořád doufá, že se mu to přece jen podaří. Třeba  sepsáním tohoto příběhu mu s tím pomůžu.

Označeno v lékárna Označeno s:

Napsat komentář