Historie nábytku

Nábytek se stal potřebou lidského života od doby konce vývoje kočujících kmenů. První důkazy o nábytku ze starověku se dochovaly ve formě obrazů, jako nástěnné malby v Pompejích a první artefakty byly vykopány v Egyptských hrobkách a v Gordii, v dnešním Turecku.

Starověk

Nejstarší nábytek který byl vykopán pochází z osmého století př.n.l. pochází z Phrygianu, Midasu, a Gordii (dnešní Turecko). Kusy, které se zde našly zahrnovaly funkční stojící stoly. Také tam byly zachovalé práce z 9 - 8.- století př.n.l. Nejdéle přežívší koberec, který byl objevený v zamrzlé hrobce na  Sibiři byl stářím datován mezi 6. a 3. století před n.l.. Zrestaurovaný starověký egyptský nábytek zahrnuje postel z 3. tisíciletí před n.l., která byla objevena v Tarkanově hrobu., 2550 před n.l. to byla zlatá sada nábytku hrobu králobny Hatšepsut  a 1550 před n.l. stolice z Théb. Ve starověkém Řecku datujeme nábytkový konstrukční začátek v 2. tisíciletích před n.l. a to včetně postelí a židlí, což je uchováno nejen existujícími pracemi, ale i obrazy na řeckých vázách. 1738 a 1748 vykopávky z  Pompejí zanáší římský nábytek, uchovaný v popeli z erupce Vesuvu, do osmnáctého století.

Ranná Evropa

Zařízením středověku byl obvykle těžký dub zdobený vyřezávanými motivy návrhy. Spolu s ostatními uměními, je italská renesance čtrnáctého a patnáctého století považována za zrod designu, často inspirovaného Řecko-Římskými tradicemi. Stejná exploze designu, a obrody kultury obecně, nastala v severní Evropě s počátkem v patnáctém století. Sedmnácté století, v jižní i severní Evropě, bylo charakterizováno bohatými, často zlacenými barokními návrhy, které často začleňují rozmařilost, rostlinné a oblé ozdoby. Počátkem osmnáctého století se nábytkové návrhy začaly vyvíjet rychleji. Ačkoli tam byly některé styly které patřily v první řadě k jednomu národu, jako Palladismus ve Velké Británii. Jednalo se o evropský styl architektury, odvozený z designů z italského architekta Andrea Palladia (1508–1580) vyznačující se trojúhelníkovými tvary a sloupy. Jinde převládaly spíše styly jako Rokoko a Neoklasicismus západní Evropy.

19. století a moderna

Devatenácté století je obvykle definováno souběžné vznikajících stylů, včetně gotiky, neoklasicismu, rokoka. Konstrukční reforma konce století uvedlo estetický pohyb do zařízení domů a umělecká řemesla se vztahem k pohybu. Vzniká styl secese, který byl ovlivněn právě pohybem, využitím kovu a skla. Počátkem  dvacátého století jsou často viděné jak přechody směrem k moderně, tak i stylo Art Deco. Návrháři vesměs pracovali do určité míry uvnitř modernystického stylu. Postmoderní design, křížící se s Pop Artem, získává na síle v šedesátých a sedmdesátých letech podpořený skupinami z Itálie. Přichází doba pro „přechodný nábytek“, kterým je zamýšleno plnit prostor mezi tradičními a moderními styly.

20. století až současnost

Nábytek od poloviny dvacátého století stále více využívá moderních materiálů, zejména plastů, skla a později i lehkých kovů. Důraz je kladen na funkčnost a s nástupem 21. století přichází i zaměření na zdravý způsob života, ergonomii a návrat k tradičním materiálům jako je dřevo a kůže. Stejně jako v odívání i v nábytkářství se dostáváme k módnímu návratu ke stylu Arrt Deco, který se prolíná naopak s výrazně modernistickým zaplňováním vzdušných prostor materiály současnosti – sklem, kovy a plastem. Více se nyní dbá na využití prostoru a funkcionalitu nábytku ať už se jedná o kancelářský nábytek nebo vybavení bytových interiérů. V západní Evropě je však již mnohem více než u nás a dále na východ, zakořeněno v podvědomí lidí, zdravotní hledisko využívání nábytku. Dnes se mnohem více než kdy jindy, dbá na zdravý způsob života a dopad používání nábytku, zejména sedacího, na něj. Proto se i u nás můžeme již občas setkat častěji s přívlastky „zdravotní“ nábytek (matrace, rošty, židle) nebo „ergonomické“ pomůcky (stoly, podnožky). Je to jen důsledek toho, že si lidé a architekti začínají uvědomovat, jak velkou část života strávíme při využívání nábytku – 1/3 v leže ve spánku a až ½ v sedě při práci a zábavě. Můžeme nyní jen doufat, že tento trend rychle nepřejde v jiný, rádoby moderní styl, který nebude brát ohledy na naše základní potřeby každodenního života, jak tomu již v minulosti mnohdy bylo.